Skutečná síla není vidět - Venuše a Pluto v posledním kvadrátu

Pokud si budu z tohoto roku něco opravdu pamatovat, je to jeho temná a turbulentní linka týkající se vztahů, osobních i celospolečenských. Vztahů k druhým, sobě, hodnotám, bohatství i kreativitě. Možná i vy si vybavujete zvláštní tíhu a turbulence léta. Nečekané i čekané rozpady, vyvrcholení, transformace. Je to prostě “deep” až na dřeň. Je to rok, kdy se na vlastní kůži kolektivního nevědomí setkáváme s přerodem archetypu Venuše - na kolektivní i osobní úrovni. Jung ve své teorii individuace, růstu naší osobnosti, používá krásný pojem “integrace stínu” - přijetí, nikoli odmítání toho, co sami na sobě nechceme. A právě tyhle stinné, spodní proudy jsme procházeli s Venuší - arcehtypem všeho, co náš přitahuje, spojuje a obhohacuje. Dotkli jsme se jejích temných stránek...A v těchto dnech, s vrcholem 3. 12. se příběh dostává pomalu do finále.

V životě máme mnoho archetypů, některé jsou v podstatě běžné - například naše přelétavé myšlení, jiné jsou hluboké, zásadní a možná ne tak patrné. V starověkém světě se stavěly chrámy všem bohům panteonu - kromě jediného. Kromě tzv. neviditelného boha - Háda, Pluta - pána smrti (a tím také života), pána podsvětí. Nebylo to tím, že by byl odmítaný. Naopak, ve své podstatě byl Hades nejmocnějším bohem. Tehdejší lidé ale věděli, že si jej nelze naklonit, a že také jeho neviditelná přítomnost v životě je stálá a všude. Život sám byl uctíváním i obětí Pluta. Tak trochu jako tento celý rok.

Na začátku roku, přesně 1. 1. 2023 se spojila Venuše v konjunkci s Plutem, a tím jakoby celé toto období zasvětila prastarému symbolu - smrti, vzkříšení, transformace. Příběh krásky v obětí netvora - Persefony v podsvětí, - se rozvíjel celý rok. Možná jsme se setkali právě s něčími mimo naši kontrolu ve vztahu k hodnotám, bohatství, vztahům a lásce. Něčím, co nás provedlo de facto smrtí toho, čím jsme v této oblasti něžného archetypu dosud byli a čemu jsme věřili. Abychom se stali dospělejšími, abychom našli a uviděli naši dosud neviditelnou sílu. Skutečnou sílu Fenixe či lásky, chcete-li.

V naší kultuře je tento příběh známý v podobě pohádky Kráska a zvíře. Naivní nevinnost a povrchní krása projde setkáním s hrůzou, kterou snad ani nelze milovat, a právě díky skutečné podstatě lásky - soucitu - promění kdysi něco hrozivého v nejbližšího partnera. Vzpomínáte si? Růže, zámek, zrcadlo, hrůza, návrat do zahrady...?

Astrologie je fascinující svou příběhovosti. Je až šokující, jak tento příběh přesně vypráví v základních aspektech mezi Venuší a Plutem.

Pojďme se podívat na linku příběhu tohoto temného partnertsví

• 1.1. - začátek příběhu - kráska přichází do čarovného zámku a pomalu se do pečujícího pána zámku zamilovává

• 16.3. - první kvadrát, krize Venuše a Pluta - zde jsme si začali uvědomovat, že věci nejsou tak, jak se nám zdají a ve hře je cosi skrytého ve stínech (Zvíře pozorující krásku)

• 5.6. - opozice - vyvrcholení příběhu - zrcadlo (opozice znamenají vždy projekci, zrcadlení a talk na rozhodnutí) - Kráska spatří Zvíře v zrcadle a se zděšením a odmítnutím prchá do svého domova do bezpečí tatínka, po svých stopách zpět

• 3.12. (právě teď) - druhý kvadrát - zmrtvýchvstání, akce vedoucí k závěru - Kráska se vrací do zámku. Její transformace uzrála. Strach je proměněný v soucit a dosud neviditelná, skutečná láska vede její kroky, namísto povrchních tužeb. A nachází Zvíře umírající v zahradě.

• 17.2. 2024 - návrat na počátek v proměněné podobě - již jako paní, ne dívka, již jako panovnice nyní rozkvetlého zámku.

Princip tohoto příběhu je neskutečně silný. Odráží něco, čemu Jung říká posvátná svatba Animy s Animem - transformace našich stínů jejich přijetím. A ne, na rozdíl od našeho navyklého způsobu vnímání svateb, tohle není tak úplně oslavná party. Je to pohled do zrcadla kde vidíme, že to, co milujeme, může být také to, co nás děsí. A je to také otázka, zda můžeme to, co se nám nelíbí, mít také rádi?

Ale pokud zavřeme oči a budeme následovat, co je to skutečné volání skutečného vztahu - k sobě, k životu, k druhému - projdeme proměnou. A najdeme skutečnou sílu. Sílu skutečné lásky, která je na druhé straně strachu. Ten příběh o skutečné lásce k životu, který je občas dost jiný než jak naše kultura posedlá pocitem štěstí a dokonalosti očekává.

A tak, pokud jste tento rok prošli zvláštním příběhem, který vás mohl dostat až na pomyslné dno “smrti ega” - ať již ve spojení se srdcem, hodnotou, tvořivostí . či snad shledáním se svou vlastní “ošklivostí” - mám pro vás dobrou zprávu. Právě teď, v těchto dnech, budete již mít tu odvahu a sílu vstát. Vrátit se k tomu “zvířeti” ve vašem životě a proměnit jej, přijmout jej. Nastává totiž právě poslední kvadrát. Akce, která nás přivede ke svatbě - ke znovuzrození.

Naše skutečná síla neleží v odmítnutí, odložení, zbavení se a útěku. Leží ve schopnosti rozšířit své srdce a vidět díky němu i to neviděné. Krásu v ošklivosti, život ve smrti, sílu ve slabosti. A to je skutečný poklad, skutečná magie.

Tak vzhůru do zámku, kdo na to máte. Je čas na svatbu, čas stát se paní či pánem našeho dosud zakletého zámku. Ale samozřejmě je také možná zůstat hezky v bezpečí domova, v bezpečí našeho pohodlí. Jako vždy, je to na nás.

Adam

Mytologické meditační okénko

Příběh krásky a zvířete není jen náš. Je prorostlý celou lidskou kulturou a zde je jeho další podoba.

Persefone a Hades

Persfoné, známá také jako Persefona, byla nádherná bohyně jara, dcera Demétery, Hery, bohyně úrody, a Dia, vládce bohů. Její krása byla tak ohromující, že si ji zamiloval Hádes (Pluto), bůh podsvětí. Jeden den, když Persfeoné sbírala květiny na louce, Hádes se nečekaně vynořil ze země ve svém temném voze a unesl ji do svého království pod zemí.

Když Demétera zjistila, že její milovaná dcera zmizela, byla zoufalá. Hledala ji po celém světě, ale marně. Během této doby přestala pečovat o zem, což vedlo k nástupu věčné zimy a neúrody.

Mezitím v podsvětí, Persfeoné byla Hádovou královnou. Přestože byla nejprve zděšená a smutná, postupně začala chápat a dokonce milovat Háda, který se k ní choval s velkou láskou a úctou. Avšak jednou učinila osudovou chybu – snědla zrnka granátového jablka, což znamenalo, že musí zůstat v podsvětí.

Když Zeus viděl, jak je zem zpustošená, rozhodl se zasáhnout. Přikázal Hádovi, aby Persfeonu propustil zpět k její matce. Avšak kvůli zrnkům granátového jablka, které snědla, byla Persfeoně vázána k podsvětí a musela se každý rok na tři měsíce vrátit k Hádovi.

Tento cyklus Persefonina návratu na zem a jejího návratu do podsvětí vysvětluje roční období. Každé jaro, když se Persefoné vrátí na zem, její matka Demétera oslavuje a přináší úrodnost a růst. V zimě, když je Persfeoné v podsvětí, Demétera truchlí a zem se stává neúrodnou a chladnou.