Uchem jehly

Slunce a Pluto v objetí na cestě do Vodnáře.

V životě máme hodně iluzí. Například že víme, proč něco děláme. Anebo třeba to, že když uděláme to či ono, povede to k tomu či onomu nebo hentu. Je to taková hezká, chlácholivá představa, které říkáme kauzalita. Existence je ale mnohem zajímavější, jak už to tak bývá. Manuál na ni nezískáte. Právě v těchto dnech se děje něco, co nás, možná nevěřící Tomáše, může přesvědčit, že naším pravým hnacím motorem…není naše myšlení a možná, že ani my sami.

Kdo se mnou jde nějaký ten čas así ví, jak mám rád Junga. Mám ho rád s jeho prokletostí i nedvědeckostí. Mám ho rád pro jeho vlastní dobrovolně přiznané šílenství i odpor vůči autoritám. Je to pro mne více spirituální osobnost než ta odborná, psychologická. V jeho dílech nenajdete návod, jak si spravit vztah, anebo se zbavit prokrastinace. Najdete tam tušení a vizi toho, že jste součástí něčeho mnohem většího. Jung nás vede k myšlence, že naše vědomí je jen viditelnou špičkou ledovce nevědomí, osobního i toho, které sdílíme s celým živým světem. Že to, co nás napadá, a co prožíváme, možná nejsou ani tak výplody naší choré mysli, ale náznaky toho, že něco většího a skrytého skrze nás myslí, žije a doslova do světa inkarnuje vzory a příběhy. Archetypy. Sny jednoho, řekněme Boha, skrze nás zíksávájí svůj život.

Jung také naší egoistickou pozornost upřenou poměrně narcistně na snahu být co nejlepší a vše zařídit - obrací směrem k uvolnění se a zvědavosti. K uvědomění si toho, co se skrze nás rodí a chce být viděno. Růst ne skrze dosahování, všleňování, ale skrze přijetí, dovolení.. Zve nás k tomu být tanečníci s neviditelným partnerem, který pro nás vymyslel nádherné představení. A možná se nám to nelíbí. Možná bychom chtěli být solidní, hyperproduktivní stále pozitivní, možná bychom chtěli být spořádaní. Možná bychom chtěli být kočka, ale svět jakoby jednal, že jsme pes. Je tedy lepší trvat na tom, že jsme kočka, anebo excelentně zahrát psa? Tisíciletá filozofie stoicismu říká - Amor fati - miluj svůj osud. Buď tím nejlepším z toho, co ti bylo dáno. A tento čas nám to možná připomene.

Na obloze se právě v tuto chvíli setkávají v objetí Pluto a Slunce, dva archetypy přímo spojené s mapou naší psychiky. Slunce - archetyp naší pozornosti, vůle a můžeme říct přímo ega. Na druhé straně Pluto - nezvladatelná síla mimo naši kontrolu. Síla nevědomí. Síla, která je ale skrytá. Princip, který dává život a stejně tak jej bere. Začátek a konec. Alfa a omega. V astrologii se setkání planety se Sluncem říká Kazimi - doslova to, že planeta, princip, vstoupí do srdce Slunce. Vše, co obsahuje se náhle stane viditelným. Paprsky našeho vědomí se přibarví tím, co nám archetyp přináší.

Tam, kde Slunce představuje to, co si uvědomujeme, je Pluto vládcem všeho, co je přítomné, ale vůbec to nevidíme. Anebo nechceme vidět. V naší společnosti je například smrt velmi tabuizovaná. Žijeme s představou, že se nás to tak docela netýká, setkáváme se s ní jen výjimečně. V tomto měli naši předci mnohem větší “výhodu”. Namísto tenze a strachu, namísto trvání na tom, abychom udrželi něco zafixovaného a neměnného - nechávali jít. Uměli také truchlit. Uměli ztrácet. A díky tomu také nabývat. Znovu se zrodit.

Kolik máme dnes ve světě osobních krizí, které nemůžeme přijmout a nedovolí nám jít v životě dál? Kolik z nás je stále “nedotruchlených” za ztrátu dětské nevinnosti, možná lásky, promarněných let…a tím si vnáší stín do vidění toho, co je?

Pluto byl ve starověkém světě nejmocnějším bohem. Byl pánem podsvětí, života a smrti. Nikdo mu ale chrámy nestavěl. A nebylo to z důvodu naší moderní “alergie” na ztrátu anebo strachu z pomíjivosti. Bylo to z pokory nad faktem, že teto bůh je všude. Je všudy přítomný. Konec a požátek. Omega a alfa.

Pluto je v moderní astrologii velmi mladá planeta, byla objevena v době nástupu fašismu ve světě. Do světa posedlého vyhlazením "toho, co překáželo". Podle principů synchronicity, které s v astrologii používají - tedy že objev nového tělesa je přímo synchronicitou, současným projevem něčeho, co je uvnitř ve vnější realitě - mu byly přiřazeny právě kvality odpovídající tě době. Hrůza a temnota, která v kolektivu fašistických států byla uvolněná z nevědomí do obrovského hrůzného divadla nakonec přetvořila svět. Můžeme říct, že vlastně k mnohem lepšímu. Vždyť po druhé světové válce více než půlstoletí v Evropě a západním světě vládl de facto mír. A konflikty podobného rázu či snad holocaust, byly náhle nemorální.

To je skutečný plutonský princip. Srkze obrovskou a moňá i násilnou krizi ukáže každému z nás v životě to, co nechce vidět. Co si nechce přiznat. Co by nejraději projektoval, hodil na druhého. Nechá padnout a až surově vezme vše, co podporuje náš pohled na dané téma, nenechá nás dál žít v tom, co jsme žili. A umí být velmi násilný. Pluto je stín. Stín každého z nás. Světlo je ale vidět nejlépe právě tam, kde je stín.

Pluto právě dokončil svou cestu znamením Kozoroha, kde byl od roku 2008. Bral, očištoval, vyvolával krize. V Kozorohu - v nejzemštějším znamení, které je o hodnotách, trvalosti, vytrvalosti, opoře a řádu. Každému z nás v určité oblasti života, podle umístění Kozoroha v daném domu jeho horoskopu, nadělil nepříjemné pravdy, a vzal ty příjemné. My se můžeme nyní ohlédnout. Právě v těchto dnech až do úplňku v příštím týdnu - budou zbytky těchto stínů mnohem více viditelné. Jedná se o velký úklid ještě před přechodem do Vodnáře.

Co jsme odmítli přijmout, co ještě nechceme na sobě či na svém myšlení a životě pustit, anebo co si nechceme připustit - získá docela silně hmotnou podobu právě těchto dnech (jsme v Kozorohu).

Připomíná mi to krásnou větu od jednoho opravdu dobrého lajf-kouče z Blízkého východu: “Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Je to až pitoreskní představa, velbloud tlačený uchem jehly. Není to úplně tak obrazně myšlené. Do pomůcky na šití by snad proBůh nikdo nebohé zvíře necpal…no i když.

Ucho jehly byl název jeruzalémské brány, která se na noc nezavírala, protože byla tak moc úzká, že jí velbloud nějakého nekalého kupce, který se chtěl vyhnout placení cla, prostě nemohl projít. Ovšem v lidské povaze je právě ta snaha “neplatit clo” na bráně v prioritách tak vysoko a tak lákavá, že se mnozí skutečně pokoušeli tam nebohé zvíře prorvat. K obecnému pobavení obyvatel věčného města, kteří se ráno chodili dívat na atrakci v podobě “vyprošťování zaseklého velblouda."

Jak je to s námi? Chceme projít branou do nového světa, do světa Vodnáře - světa zaměřeného na svobodu, poznání a vizí, na přiblížení se k božskému. Pluto is Slunce se už k branám blíží - a v sobotu projdou. Chceme tam vejít připraveni platit clo, nechat za sebou “zboží” a náklad všeho, co jsme si na sobě brali za své Naše přesvědčení,naše pravdy a jistoty, naše schopnosti, povahové rysy? Naše “tohle já nikdy” anebo “to ne já, to on či ona”? Chceme vejít velkou a svobodnou branou? Anebo se zkusíme prorvat s naším nákladem Uchem jehly?

Ať tak či tak, zábava nás nemine.

Jsme v nádherném čase, který možná dostává příchuť stínu. Něčeho, co vidět na sobě necheme. Něčeho, co nechceme přijmout. Anebo v něm můžeme cítit tu obrovskou svobodu - propustit naše trvání na svém - “let go” našemu egu. Pluto je symbolem obrovské síly. Kterou i my můžeme mít. Pokud budeme milovat to, co jsme - v celé úplnosti.

Amor fati.

Co v tomto čase?

• Dívejte se s očima doširoka zavřenýma - tedy srdcem a s pohledem "za". Krize či tenze ve vašem světě či vědomí nyní více než kdy jindy vypráví o tom, co je potřeba nechat před branou. Jsou odrazem našich vlastních nesrovnalostí v sobě. Toho, čím překážíme nevědomí, nechat narodit nás unikátní příběh. Máte sílu i vůli je nyní změnit.

• Buďme pokorní - přijměme prostě to, že principem všeho je změna - a to zejména nás samotných. Změnit myšlení se dá okmažitě. Jediné, co nám brání, je přesvědčení o sobě. Tohle nyní budeme potkávat. Náš náklad. Naše “bohatství”.

• Dalších nekolik měsíců si začneme všímat nových témat - zjistíme, že mnoho z našeho života se náhle uzavřelo. Tam, kde jsme se cyklili na místě, tam, kde chodili hlavou proti zdi, bude náhle brána otevřená. Ale nemůžeme jí projít jako mamonáři.

• Doporučuji všem “mysl dítěte”, “mysl začátečníka” - nevědět zanmená vidět věci takové, jaké jsou, znamená to vidět víc.

Uvidíme se za branou.

Adam “The Stuck Camel”